Dejte nám šanci

Tento příběh a více fotografií naleznete na stránkách útulku v Nové Pace

www.utuleknovapaka.estranky.cz/clanky/eiwa-ma-novy-dmov

Dne 29. 10. 2008 se z našeho domácího deposita definitivně odstěhovala Eiwa, 7 letá fena cane corso. Adoptovala si ji členka našeho sdružení, Aneta Prokůpková, která Eiwu ode dne příjezdu pravidelně navštěvovala a starala se o ní.

Eiwu původně vlastnila chovatelka v Jarošově, kde žila Eiwa spolu s cca 120 dalšími psími chudáky v hrůzostrašných podmínkách. Eiwy se nejprve ujalo o. s. Toulavé tlapky, v jejichž depositu se Eiwa údajně nesnesla s ostatními zvířaty. Naše sdružení jí přijalo dne 22. 3. 2008 do jednoho z deposit v Nové Pace. V dubnu k ní přibyla kříženka německého ovčáka, Beruška, se kterou se Eiwa rychle spřátelila a po Beruščiném odchodu s Eiwou nějaký čas nebyla řeč.

Eiwa k nám přišla ve špatném zdravotním stavu. Jako první jsme zjistili v její moči krev. Po několika vyšetřeních objevil pan doktor na jejím močovém měchýři velký polyp a nádor na vaječníku, Eiwu tedy čekala složitá operace. Další problém, kterým jsme se zabývali od samého začátku, je dysplasie kyčlí a neznámé neléčené zranění kolen, které Eiwu značně omezuje v chůzi. Proto na procházkách vyžaduje časté odpočinky a dlouhé cesty jsou vyloučené. Tímto je i do konce života nucena brát doplňky stravy na klouby.

Za sedm měsíců strávených u nás stihla Eiwa také absolvovat zákrok, při kterém jí bylo odstraněno třetí víčko, které se ze dne na den objevilo a překáželo ve vidění.

Vyjmenovala jsem několik zásadních problémů, které nám péči o Eiwu komplikovaly. Nebylo to vždy jednoduché, ale díky Eiwině dobrosrdečné povaze a lásce, kterou dokáže obdarovat každého, kdo se na ní jen mile podívá, ničeho nelitujeme.

Děkuji Anetě, že Eiwu bezmezně miluje i přesto, že se nejedná o dokonalého výstavního psa. Děkuji jí hlavně proto, že jí je 17 let, studuje a prosazení si, aby mohla mít Eiwu doma, jí stálo hodně úsilí (možná i slz :-), dokazování a dní strávených na brigádě, protože péče o Eiwu není levná záležitost.

Eiwa v Anetě našla milujícího člověka, který jí celý život chyběl. Aneta má v Eiwě věrného společníka, který jí její lásku mnohonásobně vrací. Přeji oběma šťastný společný život.

Na závěr si dovolím citovat z knihy „Psi že nesmějí do nebe?“ od Roberta T. Sharpa : „Zvířata při nás stojí „ve zdraví i v nemoci, v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě“ a nepotřebují k tomu žádné přísahy, prstýnky ani svatební dort. Naši zvířecí přátelé nás berou i s našimi vadami. Vzhlížejí k nám a myslí si, jak jsme úžasní, i když kromě nich si to možná o nás nemyslí už nikdo. Zvířata nás nikdy nekritizují a jsou ochotna nám nekonečně odpouštět - a je to přízeň, kterou si nezasloužíme. Dávají nám najevo, že vůbec nezáleží na tom, co jsme zač, že jim je jedno, jaké máme nedostatky, zkrátka nás berou takové, jací jsme, a milují nás. … Že psi nejsou v nebi? Možná je kousek nebe v každém psu.“