Dejte nám šanci

16.srpna
Ležím v boudě , ale vyrušil mě rozruch v útulku. Kamarádi volali "jsou tu lidi! Jsou tu lidi!" Neváhal jsem a vykouknul jsem z boudy. "Tabo,Tabo! Vylez ven, lidi přišli!! Jsem zvědav koho si vezmou" volal na mě můj soused. Jsem tu už dlouho, spoustu kamarádů odešlo a přišli jiní. Kolem mě lidi jen procházeli, většinou se ani nezastavili. Ani nečekám, že dnes to bude jinak. Otočil jsem se tedy, a šel jsem zpět do boudy. Po chvilce jsem, ale slyšel otevírání.

 "Tabo! Tabo! pojď ven !" Slyšel jsem volání. "Co se děje?" řekl jsem si. Ze zvědavosti jsem vykoukl ven z boudy. V mém kotci na bobku seděla moje pečovatelka. U mého kotce stáli nějací lidé a s úsměvem mě sledovali. "No vidíš Tabo, budeš mít rodinu" volal na mě kamarád. "Myslíš?" ptal jsem se. "rodinu? To zní pěkně " říkal jsem si pro sebe. Nějaká paní mi nabízela piškot. Váhal jsem. "Neváhej! Vem si ho!" Pobízel mě soused. Poslechl jsem ho a vzal jsem si ho. Paní se usmála a podala mi další a pohladila mě. Sice jsem to nechápal, ale byl jsem rád, že si mě konečně někdo vsimnul. Netrvalo to dlouho a loučil jsem se s kamarády. Bude se mi po nich stýskat. "Měj se dobře Tabo! Nezapomeň na nás! Ať ti to vyjde! Napiš nám! " volali kamarádi. Ti lidi si mě nesou do auta. Ve předu na zemi jsem měl připravenou deku. Rozloučil jsem se s pečovatelkami a můj nový páníček zavíral dveře.

Popravdě...je to moje první rodina. Snad to bude takové jak kamarádi říkali. Auto se rozjelo do neznáma. Cesta byla dlouhá a namáhavá. Nakonec jsem usnul. Když jsem se probudil, páníček otevíral dveře od auta a vzal mě do náručí. Otevřel vrátka. "Týjo, je tu velká zahrada" vzdychl jsem. Pustili mě na zem. Šel jsem si to tu hned prohlédnout. "Tak to je můj první domov" řekl jsem si. Je tu nějaký pes, ale nikde ho tu nevidím. Pomalu se stmívalo. Jsem unavený, chtěl bych si jít lehnout. No jo..ale kde budu spát? Po chvilince za mnou přišli a vzali mě do nějaké místnosti, kde jsou psi. "Jé....kdo to je? Odkud si ? Kdo si ? "ozývalo se. Dali mě do kotce. Je to tu pěkné. Bílé dlaždice, vytápěné, velká bouda, připravené jídlo, čistá voda a hlavně kamarádi. Vedle v kotci je fajn kamarádka Olinka. Seznámila mě se vším tady. Je u této rodiny už dlouho stejně jako kamarád Andy. Pověděli mi vše. Líbí se mi tu. Začal jsem si zvykat. Sice mi trvalo chvilku, než jsem získal důvěru k mojí rodině. Chodí se mnou pravidelně na procházky, mazlí se se mnou a hrají si. Na hraní jsem sice už starý, ale občas jim udělám radost a chvilinku si pohraju.

12.října se mi, ale z ničeho nic udělalo špatně. Přestal jsem mít chuť na jídlo, neměl jsem žízeň. Rychle mi ubývalo sil. Myslel jsem, že už to nezvládnu. Moje rodina to, ale nechtěla vzdát. Vezli mě hned k veterináři. Ten mi napíchal nějaké léky a vitamíny. 20.října jsem šel na kapačky. Stříkačkou mi dávali pít. S kapačkou byly problémy. Ucpávala se mi kanela a praskaly mi žíly. Bylo to zlé. Po týdnu se mi udělalo z ničeho nic dobře. Moji lidé mi zachránili život. Jsem jim moc vděčný. Na Vánoce mi dali kousky kuřecího masíčka a tyčinky na chroupání. Od té doby bylo vše v pořádku.

Jsem rád že jsem našel teplý a láskyplný domov. Kdybych mohl vzkázat kamarádům do útulku tak jim vzkážu: "Kamarádi mám se dobře. Brzo určitě najdete dobrou rodinu." Mám tu kamarády a milující rodinu. Už vím,jaké to je, když mě má někdo rád. Je to skvělý pocit. Moc bych přál kamarádům z útulku aby našli rodinu jako mám já. No tak to je asi vše k mému příběhu. Jen ještě maličkost......Lidi s dobrým srdcem, určitě se ve vašem srdíčku najde místečko pro jednoho z mých kamarádů. V útulcích je hodně pejsků i ti čekají na hodného páníčka. Najděte místečko ve svém srdíčku a přijďte si do útulku pro nového kamaráda, který vám lásku s radostí oplatí.

Loučí se Tabo