Žanetka
Žanetka
24.12.2005 jsem šla do útulku na Den otevřených dveří dát pejskům dárečky a podívat se na ně. V té době jsem měla doma z Trojského útulku už Aishu a Noe, kterou vyhodil její majitel. Když jsem viděla ty pejsky, tak jsem si řekla, že něco malého ještě zvládnu. Chtěla jsem staršího pejska, protože ti se hůř umisťují. Bylo mi jedno jaký pejsek to bude. Takže po prohlídce útulku jsem se domluvila, že mi nějakého pejska přivedou. Přivedli mi fenku rasy Japan chin.
Fenečka (8 let) byla velmi ustrašená a bojácná.
Doma jsem zjistila, že má nečitelné tetování v uchu, poměrně velkou pupeční kýlu od porodů a, že zřejmě sloužila jen, jako továrna na štěňátka a byla týraná. Lidí, zejména mužů se strašně bála. To se dokázala i strachy počůrat. S čistotností to také nebylo nic moc, ale vím, že množitelé si často s venčením pejsků starosti vůbec nedělají. Fenečka určitě za svůj život nepoznala nic dobrého. Pojmenovala jsem ji Žanetka.
Na mě si Žanetka zvykla poměrně rychle. Akorát se krčila, když jsem zvedla ruku nebo jsem zadupala. Když přišla návštěva, tak vždycky utekla. Jednou jsme na procházce potkaly lidi a Žanetka utekla pryč.
Postupem času si, ale začala zvykat. Asi po půl roce přestala před návštěvami utíkat. Sice se nenechala pohladit a zůstávala v povzdálí, ale neutekla. Přestala dokonce utíkat i před lidmi, které jsme potkávaly venku. Vyhnula se jim sice obloukem, ale už byla statečná a štěkala na něJ.
V Listopadu 2006 přibylo štěndo křížence Jussi a jako každé malé štěně si chtěla hrát, a to nejlépe se Žanetkou. Výsledkem toho je, že babulka Žanetka začala být hravá. Když na ní zadupu, tak už se nekrčí, ale začne lítat dokola. V poslední době dokonce začala běhat za míčkem a nosit hračky.
V současné době je Žanetka úplně jiný pejsek, než byla. Hraje si, nechá se pohladit, přibrala, má pěknou srst , kýlu má už operovanou. Také je čistotnější, i když to není na 100%, ale to neřeším.
Doma ve většině případů nic neudělá a občasnou malou nehodu prostě uklidím. Je na ní vidět, že je to šťastný pejsek. Každý její pokrok byl pro mě velká radost. A to za to stojí.
Lucie Točeková